Velký rozhovor s T.R.Knightem

T.R. Knight umí odejít se vší pompou. Během jediné noci zemřely hned dvě jím ztvárněné postavy z představení, jichž se účastnil – jedním byl seriál v hlavním vysílacím čase a tím druhým divadelní představení v centru L.A. Rozloučení se s oběma postavami pro něj uzavřelo další kapitolu jeho kariéry a zároveň se stalo začátkem nové.

            V úvodním díle šesté série Chirurgů, vysílaném 24.9.2009, podlehla postava Dr. George O’Malleyho zraněním, utrženým po srážce s autobusem, čímž Knight ukončil svou pětiletou spolupráci s televizní stanicí ABC. Zatímco v televizi běžel první díl Chirurgů, prožíval T.R. v divadle Mark Taper Forum v centru L.A. svůj debut coby Leo Frank, složitá postava složitého muzikálu „Parade“. Ten je založen na pravdivém příběhu židovského továrníka, který byl roku 1913, poté, co znásilnil a zavraždil dívku z atlanty, zlynčován rozběsněným davem.

            „Celý ten večer byl dost surrealistický,“ řekl Knight, oděný do pro něj typického trička a džínsů, zatímco se uvolňoval v zákulisí hned nadcházející ráno po jeho velké noci. „V Chirurzích jsem se toho hodně naučil. Byla to těžká práce, ale také zábava – ačkoliv je těžké použít slovo jako „zábava“, protože tenhle příběh se mi nevypráví snadno, jakkoliv důležitým a nádherným je.“

            Během zuřivých příprav, které předcházely divadelnímu představení, Knight, podle vlastních slov, neměl vůbec čas se pozastavit nad onou neuvěřitelnou shodou okolností, které postavily premiéru „Parade“ do stejného času jako Georgův odchod z Chirurgů. V každém případě však Knight prohlašuje, že období Chirurgů už je za ním.

            „Nyní se musím soustředit na tohle,“ vysvětluje Knight a míní tím divadelní produkci Taperského divadla. Šestatřicetiletý herec věnoval přípravám ke své nové roli celé dva měsíce. K tomuto drilu ho vedla uvážlivost, se kterou přistupuje ke všemu ve svém životě, a dále i prostý instinkt přežití. „Faktem je, že jsem ryba, vyhozená na břeh, a snažím se mrskat sebou jak jen to jde, abych se udržel naživu.“

            Knight o sobě často mluví dost nelichotivě. Ve všech případech je sám sobě tím nejtvrdším kritikem. „Někteří lidé mi říkají, že jsem na sebe až příliš tvrdý,“ říká Knight s úšklebkem. „Já si ale myslím, že jsem jen upřímný. Mám na sebe vysoké nároky.“

            A právě proto pokládá postavu Franka za „to nejtěžší, co jsem kdy jako herec předvedl,“ a dodává: „Jeho postavu zbožňuji. Posouvá všechny hranice a úrovně pohodlí.“

            Knight se často nutil jít po těch hrbolatějších cestách, obzvláště pokud „se můžu naučit něčemu, díky čemuž už nebudu muset lhát sám sobě.“ Tím nejzářnějším příkladem je pak jeho slavný odchod z televizního seriálu Chirurgové, ke kterému se rozhodl poté, co došlo – podle jeho slov – k selhání komunikace se stvořitelkou seriálu Shondou Rhimesovou, týkající se vývoje jeho postavy a zkracující se přítomnosti na plátně. „Změna, která nastala, byla dost zřejmá,“ říká Knight. „Bylo už načase udělat krok dál.“

            Odejít se rozhodl proto, že „bylo očividné, že to bude jen ku prospěchu věci a bez ohledu na cokoliv jsem se toho musel držet.“

            „Nechci znít falešně,“ dodává. „Sám si uvědomuji všechny obtíže – napadají mě všemožné myšlenky, že možná už nemusím nikde dostat žádnou stálejší práci, což mě za temnějších dní dokáže pořádně rozhodit. Budoucnost je mi neznámá, vždycky byla a vždycky bude.“

            Někomu by se Knightova současná situace nemusela zdát tak strašná. Knightovi ano. Když začal vyjednávat o své účasti v „Parade“, kývnul na ni i přes zřejmá rizika.

            Hrát v divadle pro něj nebyl nikdy problém. Knight strávil na prknech divadla velkou část života. Už v pěti letech se objevil v divadle Guthrie ve svém rodném Minneapolis. Muzikál pro něj ale byl  něčím zcela novým. Knight od svých univerzitních dnů nikde nezpíval. A když už dojde na muzikály, „Parade“ je pořádným oříškem. Jeho námět je vskutku střízlivý, s postavami se divák musí dlouhou chvíli sbližovat a jak libreto Alfreda Uhryho, tak i hudební doprovod Roberta Browna – oba jsou držiteli ceny Tony – jsou velice náročné. Původní verze, na které se podílel coby režisér Herold Prince, zažila svou premiéru již v roce 1998. Díky nepříliš chvályhodným recenzím a finančním problémům ze strany producentů se však představení dočkalo pouhých 85 repríz.

            Knight hraje v mnohem napínavější a intimnější verzi, vytvořené pány Brownem a Uhrym, která měla svou původní premiéru roku 2007 v divadle Dorman Warehouse v Londýně. Režisérem tam byl Rob Ashford, který se této práce ujal i v L.A. Nové zpracování kritiku tentokrát nadchlo. Popisují jej jako „odvážné a ambiciózní“.

            Ashford, který pracoval jako asistent choreografa v New Yorku, popisuje původní verzi za „více černobílou“ co se zachycení postavy Franka, Jižanů, jež ho obklopují, antisemitismu, korupce a dalších zlotřilostí během samotného procesu týče. „Máme mnohem větší zájem na zachycení odstínů šedi,“ vysvětluje. „Na mysli nám tanou otázky – jako třeba jestli byl Frank vůbec vinen – jednoduše proto, že tohle je život.“

            A právě to je jedním z důvodů, proč je režisér tolik nadšený z přítomnosti Knight na jevišti. „Pro zahrání postavy Franka potřebujete někoho, jako je T.R., právě kvůli jeho schopnosti uhrát všechny odstíny jeho osobnosti.“ Knightova nepřílišná zkušenost se zpíváním ho nijak nevyvádí z míry. „I když třeba umíte trochu zpívat, nemusí to být vaše silná stránka. Zpěv se v mnohém podobá hraní. To hlavní, o co jde, je ale zachycení postavy.“ Na každý pád je Ashford rád, že „se ukázalo, že má T.R. dobré muzikálové ucho a také silné plíce.“

            Samotný Knight o Frankovi mluví tichým hlasem. Cítí na svých bedrech tíhu zachycení tak plastické osobnosti s tak bohatou historií. Pečlivě si nastudoval Frankův život: Jeho odstěhování se z Brooklynu na Jih za účelem pracování v továrně na výrobu tužek; svatbu s místní židovskou dívkou jménem Lucille; a stání se hlavním podezřelým poté, co je v továrně zavražděna mladá dívka.

            Frank se dá, coby dramatická postava, velice těžko popsat. „Je dost pragmatický,“ říká Knight. „Je to spíše outsider, nemá příliš v lásce emoce. Naneštěstí pro něj ho ale čeká velice dlouhá a tvrdá cesta.“

            Donmarova verze představení zdůrazňuje bolestný vztah Franka s jeho ženou Lucille, která v průběhu bojů za manželovu svobodu, roste – jak jako žena, tak i jako manželka. „Zpočátku spolu příliš nevychází, protože on je ze Severu a ona z Jihu,“ říká Lara Pulverová, britská herečka, jež ztvárňuje postavu Lucille, která jí už přinesla nominaci na prestižní britskou divadelní cenu Olivier. „Jeden druhého nedokáží vystát. Chce to pořádnou událost, aby je donutila se sebou komunikovat.“

            Pulverová, hvězda seriálu z produkce BBC Robin Hood, však musela svou postavu poněkud upravit, protože původní Donmarův Frank, Bertie Carvel, byl podle jejích vlastních slov „pravým opakem T.R.Knighta. Bertie měřil dobrý metr devadesát a měl hodně dlouhé nohy a ruce.“ Knight, který má stěží metr sedmdesát, „je mnohem citověji založený a soucitný. Co vás ale chytne za srdce, je jeho schopnost nalézt v postavě Franka tu nejnádhernější upřímnost a zranitelnost. I přesto  v sobě ale má tu úžasnou, hrubozrnnou, newyorskou přímost, která zprvu vytáčí jižanskou krásku k nepříčetnosti. Má v sobě všechny tyhle elementy a přesto se nezbavíte svého podezření – opravdu znásilnil a zabil tu mladou dívku?“

            V reálném životě vzbuzuje Knight v lidech pocit citlivého a příjemného mladíka, který jen zdůrazňuje jeho vzezření coby kluka od vedle. Je velkorysí a skromný. Během našeho rozhovoru v divadle neustále zmiňoval výkony ostatních herců, režiséra a dalších. Když do místnosti nahlédnul pomocník a hledal židle, Knight ihned vyskočil a pár mu jich podal.

            V ansámblu „Parade“ je Knight skutečným členem skupiny. Když má někdo narozeniny, přinese dort. Během zkoušek se nebojí na cokoliv zeptat, nestydí se přiznat, když se mu něco po dlouhé době podaří („Konečně jsem přišel na kloub tomu, jak se chodí a zpívá zároveň.“) nebo naopak s čím má problém („Když zpívám výšky, bojím se, že mečím jako koza.“). „Tohle celé je běh na dlouhou trať,“ říká s oblibou. „Každým dnem se ale dostáváme o krůček blíže k cíli.“

            Této vytrvalosti se Knight naučil už jako mladý herec. Když mu bylo 22 let, ještě jako člen Guthrieho divadelního sboru, skličovaly ho jeho opakované neúspěchy v přijetí na DAMU v New Yorku. „Jeden z mých mentorů mi řekl: ’Je více než jeden způsob, jak stáhnout kočku.’ To bylo jeho požehnání. Odebralo mi to beder obrovskou zátěž a já si uvědomil, že existuje více než jen jedna cesta k cíli. Když jsou jedny dveře zavřené, stačí si najít jiné.“

            Knight do New Yorku přijel žít na vlastní pěst a projel se „na horské dráze práce a nezaměstnanosti.“ Na Broadway se dostal v roce 2001 do znovuoživeného přestavení z pera Michaela Frayna „Noises off“ a dále v roce 2003 do hry „Tartuffe“. Mimo Broadway obdržel nominaci na cenu Drama Desk za výkon z roku 2003 ve hře z produkce Anta Howarda „Scattergood“.

            Ve snaze zkusit štěstí v Hollywoodu se Knight objevil ve dvou televizních pilotech. Jeden z nich se dál než k pilotnímu dílu nedostal, druhý vyprávěl příběh stážistů v nemocnici Seattle Grace. „Chirurgové“ měli premiéru v roce 2005 a stali se okamžitou senzací. Z Knight se stal miláček davů a za svůj herecký výkon byl roku 2007 nominován na cenu Emmy.

            Před třemi lety se neochotně objevil v záři reflektorů poté, co se o něm jeho herecký kolega Isaiah Washington měl údajně vyjádřit s použitím nelichotivých homofóbních výrazů. Washington byl následně ze seriálu propuštěn a Knight se veřejně přiznal k homosexualitě. Během loňského roku pak médii kolovaly zvěsti o Knightově nespokojenosti v seriálu, které vyvrcholily veřejným oznámením o jeho odchodu.

             V červenci sdělil časopisu Entertainment Weekly, že namísto pokusů prodiskutovat svojí situaci s Rhimesovou, rozhodl se požádat jí o odchod. Odmítá zabývat se celou událostí více, než jak to udělal pro časopis s odůvodněním, že by to bylo „zbytečné omílání dokola“. Poté, co se svým rozhodnutím vyšel na světlo denní, setkal se Knight podle jeho vlastních slov s „očekávaným halasem“ – od výkřiků fanoušků o zradě, přes jízlivé poznámky o vlastní bláhovosti odejít, až po spekulace o jeho plánech do budoucnosti.

            Knight uvažuje o objevení se v znovunastartovaném Broadwayském muzikálu „Lend me a tenor“ od Kena Ludwiga, ale jak říká „nic ještě není jisté.“ Nikdy by prý ani nepřemýšlel o účinkování v musikálu, kdyby mu nezavolali z Center Theatre Group. „Neměl jsem žádné úlevy. Prostě jsem šel na zkoušku a jsem moc rád a vděčný, že producenti měli otevřené mysli.“

            Knight na svém hlasu tvrdě pracoval – ať už z režisérem „Parade“ Tomem Murrayem v divadle nebo s vokálním poradcem Ericem Vetrem v jeho domovském studiu Vetro‘s Toluka Lake – prosluněném studiu, kde na stěnách visí fotky klientů jako např. Hugh Jackmana, Bette Millerové nebo kapely Goo Goo Dolls (moc dobrá záležitost, pozn. překl.).

            Jednoho dusného rána přijíždí Knight vyzbrojen svými notami a gigantickou flaškou vody. Jakmile Vetro naladí piáno, Knight se rozehřívá u arpeggia. Poté s Vetrem prochází řádek po řádku skladbu „How can I call this home?“, litanii na mnohé z věcí, díky nimž Frank cítí, že na Jih neppatří. Stejně jako u ostatních písní z muzikálu, je potřeba věnovat velikou pozornost každé notě a nuanci. Během hodiny se student ptá svého učitele více, než je tomu naopak, a stejně tak se i více pouští do vlastní kritiky. „Proč tu tyhle fráze jsou tak do ztracena?“ „Tady mi dost dochází dech.“

            „T.R. sice pracuje velice tvrdě,“ ozývá se Vetro později, „ale umí se také od srdce zasmát. Má dost pokroucený smysl pro humor. Také si velice tvrdě stojí za svým názorem a dost silně se nechává řídit svým morálním kompasem. Zatímco někteří lidé nedokáží vystát blbce, T.R. nemá rád lidi, kteří nejsou čestní a kteří jsou necitliví k potřebám ostatních.“

            Vetro byl svědkem velkého pokroku od Knightovy první zkoušky. „Pohled v jeho očích přešel od nejistoty v sebedůvěru. Když jsme začali, zpíval hudbu T.R.Knight, teď to už dělá postava Lea Franka. Toto představení je skutečně něčím výjimečným.

            Kromě hraní v „Parade“ nemá Knight v plánu nic konkrétního kromě restaurování jeho v tudorském stylu ve třicátých letech postaveného domu v L.A. Ze svého soukromého života moc neodhaluje až na to, že se stále stýká s bývalými hereckými kolegy z Chirurgů a že tento seriál hodlá i nadále sledovat.

            Mimo to se nechává slyšet, že „chci jen mít to štěstí a pracovat s lidmi, které bych mohl obdivovat. Mám rád herectví a s oblibou se také vrhám do čehokoliv, co je mi výzvou – a z čeho můžu mít drobné obavy.“