Soaré se Shondou

Shonda Rhimes se už vrhla do Chirurgů s úmyslem vytvořit postavy reálné, nijak nepřibarvené – a to i navzdory tomu, že by je to činilo méně sympatickými. Jen si vzpomeňme hned na první epizodu – Meredith si zajde do baru odvést myšlenky před prvním dnem v nové práci, hupsne do postele s prvním chlapíkem, který jí přijde do cesty, a ráno naschle a papáček. Paní kněžnu z Babičky to z ní právě nedělá, ale alespoň je uvěřitelná, jakoby ze života. Server TVGuide si se Shondou sednul na kus řeči a vyzpovídal jí ohledně toho, jak se dostala ke svojí práci, co ji nejvíce ovlivnilo, jak probíhají castingy a spousty dalšího.

TVGuide: Jaké seriály nebo zábavní postavy vás, popřípadě vaše vlastní seriály, inspirovaly?

Shonda Rhimes: Neřekla bych, že by přímo „inspirovaly“ mé seriály co se vývoje postav týče. Vždy jsem byla velikým fanouškem Západního křídla nebo Buffy: Přemožitelky upírů. Měla jsem pocit, že se právě tahle dvojice neuvěřitelně odlišuje od všeho ostatního, co v té době běželo v televizi, ale také si podle mě dávaly oba dva záležet na tom, aby osudy svých postav vyprávěly co možná nejojediněleji.

 

TVG: Jak jste se dostala k práci u televize?

SR: Jsem prachobyčejná scénáristka, na počátku svojí kariéry jsem psala scénáře k filmům. Pak se ze mě ale stala matka a mně se celý život obrátil vzhůru nohama. Začala jsem se hodně dívat na televizi a objevila spoustu pořadů, které jsem doposud neznala. Na DVD jsem za dva týdny, během kterých moje dcera nemohla v po nocích zamhouřit oka, zhlédla všech šest řad Buffy. Zároveň jsem si uvědomila, že přestože může být práce na filmech zábavná, já a) chtěla psát více pro dospělé publikum, protože jsem povětšinou pracovala na scénářích pro teenagerské filmy pro dívky a b) jsem měla pocit, že v televizním seriálu by se mi naskytla příležitost nechat své postavy růst, měnit je a rozvíjet jejich charaktery, což by se mi ve filmové produkci nikdy nepodařilo.

 

TVG: Kromě faktu, že jde o prověřený formát, proč jste si vybrala právě nemocniční prostředí?

SR: První pilot, který jsem pro ABC napsala, se jmenoval Bezejmenný pilot Shondy Rhimes a pojednával o válečných dopisovatelkách. Byl o čtveřici žen, které se potýkaly s válkou, nezřízeně pily, užívaly si sexu a když přišel špatný den, viděly umírat nevinné lidi. Ten nápad se mi neuvěřitelně líbil, ale z politického hlediska byl v té době neuskutečnitelný. Nicméně, nápad psát o skupině žen se mi zalíbil. Chirurgové vlastně začali jako příběh pěti nadmíru soutěživých stážistek, které žijí ve světě, kde chůze přes mrtvoly přináší ovoce, a kde během špatných dní umírají lidé. A to mi přišlo velice zajímavé.

 

TVG: Jak provádíte casting do svých seriálů? Jste při něm barvoslepá? Záleží vám na pohlaví?

SR: Když jsem pracovala na pilotu k Chirurgům, žádné postavě jsem nepřipsala rasu. Veškerou etnicitu jsem odsunula na druhou kolej. Prostě jsem si řekla, že uspořádáme casting, pozveme si prvotřídní herce a kdokoliv se bude pro danou roli hodit nejvíc, tak ji také dostane. Linda Lowy, báječná organizátorka castingů, která se kromě Chirurgů podílela i na výběru herců do seriálu Friday Night Lights, z tohoto postupu byla nadšená a i studio nám ihned dalo souhlas. Když přišli herci, mnohdy se stalo, že se o jednu a tu samou postavu ucházel Afro-Američan, Asiat i Evropan zároveň. Jediný ústupek, který jsem udělala, se týkal Sandry Oh a šlo pouze o to, že jsem se jí zeptala, zda-li chce, aby měla její postava korejské příjmení. Věc, která mi na filmovém průmyslu přijde strašidelná, je ta, že si lidé občas myslí, že barva vaší kůže jakkoliv definuje vaši osobnost. Vůbec to nedává smysl, jelikož tak to nefunguje ani u mě a ani u většiny lidé, které znám. 

 

TVG: Jak se stavíte k diverzitě na castinzích? Snažíte se jí už od začátku docílit a nebo k ní dochází zcela přirozeně?

SR: Spousta lidí, starších než jsem já, tvrdě bojovala za to, abych dnes mohla psát scénáře pro televizi a nechávat lidi prostě být lidmi. V Chirurzích jsme nikdy neměli snědou postavu a pouze nemluvili o její barvě kůže. Postavy jsou prostě postavy.

 

TVG:Co jste se naučila z vyvrcholení vztahu mezi Callie a Ericou? Použila jste tyto nově nabyté zkušenosti při psaní dějové linie Callie a Arizony?

SR: Zjistila jsem, že jsme se v té době ocitli ve zvláštní a nepříjemné pozici, kdy jsme byli jediným vysílaným seriálem s lesbickými postavami. Tím, že jsme byli jediný, strhávali jsme na sebe pozornost všech lidí okolo, kteří vývoj postav a děje rozebírali do nejmenších detailů. My se ale jen snažili najít co možná nejpřirozenější zachycení vývoje jejich vztahu. O reakcích fanoušků a kritiků na vztah mezi Callie a Ericou jsem zpočátku vůbec nečetla a nevěděla. Když jsem připisovala postavu Arizony, dívala jsem se na ní jen jako na hostující pediatričku, všimla jsem si ale, že mezi ní a Callie panuje velice silná chemie, že přeskočila jiskra a že jim to spolu vychází. Chtěla jsem je tedy propojit na více než jen profesionální úrovni. Zásadním rozdílem mezi Calliiným vztahem s Arizonou a Ericou je ten, že se Erica přiznala ke své homosexualitě ve stejné době, kdy si Callie začala uvědomovat svou bisexualitu, zatímco Arizona si byla svou orientací jistá už od puberty a cítí se sama se sebou velice spokojená. Arizona se s osudem už nesnaží zápolit, což se mi líbilo. Měla jsem pocit, že na postavě silné a sebevědomé lesbické postavě je cosi neuvěřitelně zajímavého.

 

TVG: Čí nápad by vytvořit spin-off Chirurgů – Private Practice? Byl to náročný úkol?

SR: Jednou jsem si zašla na oběd s ředitelem ABC, Stevem McPhersonem, kde jsem se mu svěřila s tím, co mám v plánu udělat. Steve není žádný idiot a tak se na mě podíval a můj nápad mi odkýval ještě dříve, než jsem se stačila vzpamatovat a uvědomit si, že to vlastně oba myslíme vážně. Kočírovat hned dva seriály najednou je ale neuvěřitelná zátěž a výzva. Já za sebe nemám žádnou náhradu, která by za mě vykonávala mojí práci. Prostě to funguje tak, že si sednu ke psaní scénáře k Chirurgům a když mám hotovo, vytáhnu scénář k Private Practice a pracuji zase na něm – není to prostě jednoduché. Hned první sezóna Private Practice, kdy shodou okolností probíhala stávka scénáristů, mě málem zabila. Práce bylo tolik, že nebýt stávky, nevím, jak by to se mnou dopadlo.

 

TVG: Co si myslíte o Chirurzích ve spojení s internetem? Ovlivňuje vás nějak okamžitá reakce fanoušků na nejrůznějších stránkách a fórech?

SR: Dlouhou dobu jsme se s tvůrci snažili žít v naší osobní bublině. Herci se záhy dostali do pro ně neprobádaných oblastí, kdy se za velice krátkou dobu stali neuvěřitelně slavnými. V zájmu herců, ale i nás scénáristů samotných, jsme se proto rozhodli koncentrovat se na práci a v naší bublině ještě nějakou dobu zůstat. Teprve nedávno s příchodem Twitteru jsem začala věnovat mnohem větší pozornost reakcím publika. V zájmu zachování kreativity si ale nesmíte brát názory fanoušků příliš k srdci.

 

TVG: Co si myslíte o spoilerech? Považujete je za učiněné zlo?

SR: Zpravidla mě spoilery doháněly k šílenství, ale do šesté série jsem šla s tím, že pokud spoilery k seriálu přitáhnou další diváky, tak budiž. Pokud donutí lidi povídat si o něm, tak proč ne – ostatně jakákoliv pozornost je dobrá pozornost. Pokud si lidé tak nutně chtějí kazit překvapení, tak ať jdou do toho. My máme vždy v záloze několik náhradních plánů navíc.

TVG: Jakou radu byste měla pro ostatní lidi z televizního a zábavního průmyslu?

SR: Když mi volají děti přátel mých rodičů a ptají se mě na to samé, říkám jim, že pokud chtějí, byť i jen maličko, být něčím jiným, než čím jsou, tak ať se za svým snem vydají. Pokud se chcete stát lékařem, právníkem nebo třeba knihovníkem a víte, že by vás to bavilo, proč si tu radost odepírat? Kdybych měla já talent na něco jiného, určitě bych svojí současné práce nechala a šla za ním. Jde ale o to, že já svojí práci miluji a neumím si sebe sama představit, jak dělám cokoliv jiného. Tahle práce není jednoduchá, vzestupy jsou zde strmé a pády bolestivé, ale na každého člověka, kterému se poštěstí dělat to, co já, připadá milión dalších, kteří by dali nevím co, aby mohli vykonávat stejnou práci, ale nikdy se jim to nepodaří.

 

TVG: Jaké seriály sama sledujete?

SR: Dívám se na Dextera, toho sériového vrahouna přímo zbožňuji. Pak také sleduji Modern Family, Cougar Town a 30 Rock s Kanclem, ačkoliv tyto poslední dva jsou v programu nasazené proti nám. A pak, to už ale záleží na sezóně a mém volném čase, se dívám na Project Runway a Top Chef, sleduji i hodně pořadů na BBC, třeba Doctor Who, Torchwood…

 

TVG: Přála byste si podílet se ještě na nějakém konkrétním seriálu?

SR: Jsem velice ráda za to, co mám. To ale neříkám proto, že bych si myslela, že by moje seriály byly tolik jedinečné a úžasné, ale hlavně proto, že mi přijde, že náš scénáristický tým je tím nejšťastnějším a nejveselejším, na který byste dnes mohli narazit.